Jsi normální?

Chatrný základ hranice mezi “normalitou” a jinakostí ukazují dějiny i současnost. Kde jsou meze a existují vůbec? Je už fakt normální úplně všechno?

Vnímání toho, co společnost obecně považuje za normální a toho, co se standardu zásadně vymyká, se století od století a kraj od kraje diametrálně liší. Dříve bylo odsouzení hodné se rozvést nebo být svobodnou matkou. V jiných kulturách je zažité, že ženy nechodí k volbám a nezasahují do veřejného společenského a politického života. Jsou místa, kde je dětská práce běžná a považuje se za přirozenou jako před několika staletími u nás. V některých zemích je trest smrti legální součástí zákona, jinde není. A ať to trochu odlehčíme, normální je například “nemít angínu”. Ovšem sedíte-li v čekárně u doktora, tam je normální, že ji máte. Normální je chodit venku oblečený. Jenže také ne všude. Existují místa a kultury, kde muži chodí jen s bambusovým návlekem na penisu. Mnoho lidí je přesvědčeno, že pokud chcete něco rychle a dobře zařídit, je normální podplácet. Na základě čeho tedy můžete něco považovat za normální? Znáte to sami i ze svého života, že občas máte chvíle, kdy oplýváte nekonečnou dávkou tolerance a pochopení, ať už vůči dětem, manželovi, kamarádkám nebo kolegům v práci, a jindy se nacházíte v rozpoložení, kdy nejste schopni projevit téměř žádnou toleranci ani ke svým nejbližším.

Chceme být normální

Často slýcháváte větu „ty nejsi normální“, zvlášť v Česku je velmi oblíbená. Když někdo udělá něco výstředního, velmi často je označen za nenormální osobu. Je tím myšleno, že je prostě divný. Odlišuje se, a naše přirozené pudy vyhodnotí situaci a konkrétního člověka, že tím pádem může být pro druhé i nebezpečný. Představte si na chvíli, jak by to vypadalo, kdyby i jen v malé skupince byli všichni normální. Jako dítě jste si nejspíš přáli mít kamarády a zapadnout do skupiny svých vrstevníků. Často to mohlo být velmi těžké, protože požadavky normálnosti mají děti mnohem náročnější než dospělí. Stačilo si v sedmé třídě obout nemožné boty a už jste byli posměchu-hodný exot. Jako dospělí vidíte situaci s odstupem, ale stejně si přejete být součástí společnosti a požívat výhod sociálně se podporující skupiny.

Jak se vaří žába

Pokud byste se ale dostali do takzvaně normální, unifikované společnosti, asi byste se brzy necítili dobře. Začalo by vás postupně omezovat jakési kolektivní vědomí této skupiny. Mnoho lidí to zažívá například, když nastoupí do nového zaměstnání, kde jsou všichni ovlivněni, ať už pozitivně nebo negativně, nastavenou firemní kulturou a jedou v určitém nastaveném modu, který vy, jako člověk zvenčí velmi silně pociťujete. Ovšem zvyklým a zajetým zaměstnancům, už to vše připadá standardní. Když v nějaké skupině neexistuje rozmanitost názorů, a tím pádem prostor pro diskuzi a konfrontaci, pak časem začnete pociťovat tlaky vyplývající z trendů, které tato společnost žije. Taková firma vás nenápadně nebo i okázale nutí, abyste se také unifikovali. Může to začínat oblečením, účesy, líčením, značkami, které se nosí, jídlem, které se jí k obědu, slovníkem, který se používá, až způsobem, jak a s kým budete trávit svůj volný čas. Člověk, který se neumí nebo nechce uniformní společnosti podřídit, pak ze zaměstnání odchází nebo je vyhozen. Často ovšem vyhazov by pro něj znamenal mnohem horší vyhlídky než přijmout za svůj zdánlivě nepodstatný názor. Jenže je to jako když vaříte žábu. Nejprve ji dáte do studené vody, protože kdybyste ji hodili hned do horké, hned by vám vyskočila. Když ji dáte do studené vody, která je pro ni příjemná a postupně ji zahříváte, v okamžiku, kdy žába zjistí, že je to pro ni nebezpečné, je už natolik otupělá, že na výskok a záchranu už nemá sílu.

Ty tohle nevíš, jsi normální?

V dnešní době je obrovským hybatelem kolektivního myšlení a diktátem normálnosti televize. Přestože máte svůj vlastní rozum a myslíte si, že váš názor není tendenční, vždy jste ovlivňováni tím, s kým se setkáváte, o čem spolu mluvíte, co čtete, na co se díváte v televizi, co sledujete na sociálních sítích a čemu věříte.

Je normalita nebezpečná?

Obecně platí, že společnost, která je normalizovaná, má ty nejlepší předpoklady, aby se z ní stal tupý dav. Jako výstižný příklad poslouží exkurz do blízké historie – zfanatizované uniformní Německo v době druhé světové války, kdy lidé věřili nemorálním nesmyslům, a vůbec nechápali, že dělají špatnou věc. Dav nemusí nutně znamenat reálné shromáždění lidí na určitém místě. Dav může být roztroušený po celém světě, spojován je jen určitými hodnotami, které jsou pro něj normální a podvědomě čeká na to až přijde někdo, kdo je spojí a povede. Každý dav má svého vůdce, který v celém mechanismu plní důležitou funkci. Lid ho slepě následuje bez toho, aniž by si uvědomoval, že to, co činí, je vlastně špatné a nenormální.  To pravé nebezpečí přichází, až když se této ideje chopí nějaký šikovný manipulátor. Člověk, jehož by za svého vůdce společnost nikdy nepřijala, se rázem, schovaný za přijímanou ideou, chopí faktické role vůdce. Pak stačí z dobré myšlenky vyvodit zcestné závěry a pro vůdce už není třeba dělat nic jiného než tyto nové myšlenky v davu dusit tak dlouho, až dav sám začne konat. Z toho můžete snadno vyvodit, že „být normální“ není zdaleka taková výhra, jak by se čekalo. Vyplývá z toho ponaučení nesnažit se za každou cenu splynout s ostatními a být ostražití k tomu, čí názory přejímáte.

To, co je považováno za normální, nikdy není zárukou, že je to též správné a morální. Součástí vašeho běžného života se pak může stát věc nebo myšlenka, která je pro vás ve skutečnosti nebezpečná. To, co je nebo není normální, se nedá hodnotit ani tak rozumem, ale měli bychom se na danou věc dívat hlavně srdcem.

Olga Strnadová Autor: Olga Strnadová

autorka a lektorka Školy seznamování. Pomáhám lidem s komunikací a navazováním kontaktů pro jejich práci, obchod, i soukromé vztahy. Díky tomu lidé snadněji rozumí svému okolí a vytvářejí ty správné kontakty. Tak roste jejich vliv, respekt i sebevědomí. Zlepšují a prohlubují vztahy. Jsou celkově úspěšnější.

3x komentováno u “Jsi normální?


  • od compucentrum - Odpověď

    Jsi normální, to je otázka, podle které poznáte normální lidi. Oni nic extra neumějí, ničím nevynikají. Jediná věc, podle které je můžete poznat je, že se neustále snaží být normální a průměrní. Přizpůsobují se, aby se chovali normálně. A nejen to. Dokonce mají v sobě jakousi drzost, vlezlost, že se snaží i zbloudilé ovečky nahánět zpátky do stáda a srovnávat do latě vyčnívající osůbky. Je potřeba už při výchově těchto normálních lidí klepnout je občas přes prsty, když se pokoušejí utiskovat svého spolužáka a bránit mu v rozletu.

  • od Renata - Odpověď

    Fajn cinnost, ale mam vcelku “normalni” predstavivost, a proto velka nevole pri pouziti vareni zaby… staci, kdyz se oparim a naskacou mi puchyre – natoz se uvarit za ziva !
    Prosim o min drasticke metafory, s vetsi uctou a empatii k zivym tvorum.
    Jinak uniformni normalita nastavena spolecnosti je pro lidi bez fantazie, bez odvahy, pro lidi pohodlne, pro ktere je zamysleni moc pracne a zbytecne…

  • od Olga Strnadová - Odpověď

    Dobrý den, Renato,

    souhlasím, že “vaření žáby” není pěkná představa. Na druhou stranu humry hází kuchaři zaživa do vroucí vody běžně. Toto přirovnání jsem použila záměrně, aby nás probralo z letargie. Lidi se taky “vaří zaživa” a taky to necítí, stejně jako ta žába a až bude čas se zachránit, už nemusí být schopni vyskočit ven a možná se psychicky zhroutí.

    S pozdravem
    Olga

Komentujte. Vaše názory mne zajímají.