Všechny příspěvky od Olga Strnadová

8 mýtů o našich hranicích

8 mýtů o našich hranicích

Osobní hranice hájící naše lidství a vzájemné láskyplné vztahy dávají svobodu nám i druhým. Jak často přemýšlíme nad tím, kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě?

1. mýtus: Stanovením hranic jednám sobecky

Mnozí lidé si myslí, že stanovení hranic vůči těm, kteří mě potřebují, je sobecké. Ano, měli bychom být milujícími lidmi, kteří se starají krom sebe i o blaho druhých a vhodné hranice naši schopnost starat se o druhé jen zlepšují. Lidé s vysoce vyvinutou schopností stanovovat si zdravé hranice, se o druhé starají nejvíce ze všech!

Naučili se rozlišovat mezi „sobectvím“ a „správcovstvím“. Sobečtí lidé sledují jen své cíle. Správci mají stanovené hranice tak, aby s lidmi a vztahy dobře „hospodařili“.

2.mýtus: Hranice jsou znamením neochoty a nezájmu

„Tvoje neochota zúčastnit se našeho setkání ukazuje, že ti na nás nezáleží!“ Kvůli tomuto mýtu zůstává mnoho jedinců ve vleku nikdy nekončících aktivit, které často nemají žádný přínos. Nechceme druhé zklamat, ublížit jim. Nechceme, aby si o nás mysleli, že je nemáme rádi, tak se podvolujeme. Jenže ve skutečnosti pokud neumíme říkat svobodně „ne“, neumíme říkat ani skutečné „ano“. Podvolovat se, ustupovat, dávat s nechutí nebo z donucení je známkou strachu. Nebuďme „milí“ a „vstřícní“ ze strachu! Narušujeme svoji vnitřní integritu. Naše „ano“ a „ne“ podřizujme svým hodnotám.

3.mýtus: Stanovením hranic si ublížím

Lidé se bojí důsledků, které jim stanovení hranic přinese – nepochopení, opuštění. „Když budu s manželkou, rodiči, dětmi, přáteli,… nesouhlasit, odcizíme se, opustí mě…“

Hranice jsou lakmusovou zkouškou našich vztahů. V našem životě jsou lidé, kteří umí respektovat naše hranice, a pak jsou ti druzí, kteří nás mají rádi jen podmíněně. Mají nás rádi, když říkáme „ano“ a nemají nás rádi, když říkáme „ne“. Náš odlišný postoj je dráždí.

Stanovení hranic souvisí s pravdomluvností. Nastavováním hranic bude z počátku docházet k neshodám, nepochopení, nepřijetí, ale teprve s nimi začíná skutečný vztah založený na pravdě.

4.mýtus: Stanovením hranic zraním druhé

Velmi častý problém mnoha lidí. Bojíme se, že svými vlastními hranicemi zraníme někoho, koho máme rádi a rádi bychom ho viděli šťastného. (Přítel, který si chce půjčit auto. Příbuzný, který prosí o peníze. Odmítnutí návštěvy rodičů. Zdrcená kamarádka, která má potřebu vám hodinu brečet do telefonu, aby se jí ulevilo.) Hranice často chápeme jako útočnou zbraň, ale to je obrovský omyl. Hranice jsou hradby, které nás chrání. Správné hranice nikoho nezraňují. Může to způsobit určité nepohodlí, ale ne ublížit. Někdy jsou situace, kdy se prostě nemůžeme obětovat. V těchto případech musíme druhé nechat, aby převzali odpovědnost za své starosti a poohlédli se, kde jinde by jejich potřeby mohly být naplněny. Proto všichni potřebujeme mít kolem sebe skupinu lidí, v níž pěstujeme podpůrné vztahy. „Když ve svém životě máme více přátel, umožňuje jim to být lidmi.“

Dáváme lidem volnost, možnost být sami, nebýt k dispozici, mít své vlastní starosti atd. Když se nám nemůže věnovat jeden člověk, můžeme se obrátit na někoho jiného. Když převezmeme odpovědnost za to, že budeme rozvíjet síť podpůrných vztahů, budeme od druhých moci přijímat jejich „ne“.

5.mýtus: Lidé si budou hranice vysvětlovat jako, že se na ně zlobím

Když si lidé začnou stanovovat svoje hranice, často u nich začne vyplouvat vztek. Objeví u sebe výčitky, hněv, jsou urážliví, výbušní a to je začne děsit. Jejich okolí na to pochopitelně reaguje a dochází ke vzájemnému nepochopení. Přichází pocit viny a studu za své emoce a chování, a lidé stanovující si hranice jsou naprosto zmatení. To, co v nás vyvolává hněv, nejsou hranice, ale jejich dosavadní porušování. Často to jsou roky nevyslovených „ne“ a protestů, které nikdy nebyly uskutečněny. Ve skutečnosti hranice snižují hněv.

6.mýtus: Hranice druhých mě zraňují

Když nás někdo odmítne a řekne nám „ne“ na naši žádost o pomoc, nabídku atd., zanechá to v nás hořký pocit. Proč tomu tak je?

1. Může to být důsledek stanovení nevhodných hranic vůči nám v minulosti.

2. Svá vlastní zranění promítáme na druhé.

3. Jsme na někom nebo něčem závislí (např. naše emocionální blaho závisí na tom, aby nám někdo byl neustále k dipozici).

4. Lidé mají problém s převzetím zodpovědnosti.

Zde platí zlaté pravidlo: Pokud chceme, aby druzí respektovali naše hranice, musíme se naučit respektovat i my jejich.

7.mýtus: Díky hranicím vzniká pocit viny

Pocity závazku nám komplikují stanovení zdravých hranic. Láska, kterou dostáváme, peníze, čas nebo cokoliv jiného, by v nás nemělo vyvolávat pocity, že někomu něco dlužíme. Přijímejme je jako dar! Dar znamená poskytnou a přijmout službu bez jakýchkoli podmínek. Co dlužíme těm, kteří se o nás starají, jsou k nám laskaví a mají o nás skutečný zájem? Dlužíme jim naše „Děkuji!“, ne svůj život, čas, peníze, poslušnost, city atd.

Vděčnost a hranice jsou dvě odlišné oblasti a tak bychom k nim měli přistupovat.

8.mýtus: Hranice jsou trvalé, ale co kdybych si něco nakonec rozmyslel/a

Vaše „ne“ je vám vždy podřízeno. Vaše hranice jsou vaším majetkem. Hranice se mohou měnit. Například když vzniká větší důvěra ve vztahu, hranice se posunují.

Stanovování hranic je otázka, kterou budeme řešit celý život. Jejich přítomnost nebo absence bude ovlivňovat kvalitu našich vztahů. Upřímně se zamyslete, jaké mýty se pro vás staly pastí a začněte věřit v dobré hranice pro váš život.

Inspirováno knihou: Hranice od H.Clouda a J.Townsenda

Jak zapadnout do kolektivu?

Jak zapadnout do kolektivu?

Už se vám někdy stalo, že jste se dostali do týmu nebo ke kolektivu lidí, kteří měli potíž vás přijmout mezi sebe?

Každý byl někdy nováček

Ve své soukromém i pracovním životě jsem se setkala s lidmi, kteří kolem sebe vytvořili téměř neproniknutelnou skupinu kamarádů nebo kolegů a nikoho dalšího k sobě tzv. nepustili. Buď to byly večírky, kde se shlukla skupinka a bavili se jen mezi sebou. Když se k nim přiblížil nějaký „cizák“, tak dělali, jako kdyby tam dokonce ani nebyl! Nebo to byly i pracovní týmy, kde bylo žádoucí, aby se lidé sblížili, ale „parta“ byla natolik stmelená, že nováček nedostal ani šanci se začlenit a častokrát brzy odpadl.

Na vysvětlenou jsem slyšela názory typu: „Mám hodně kamarádů, to mi stačí, další nepotřebuji.“

Ale co dělat v případě, když jste jako páté kolo u vozu?

Skutečných přátel máme opravdu jen několik, ale kamarádů a dobrých známých můžeme mít kolik jen chceme.

Pokud si nyní myslíte, že máte kolem sebe lidi, které potřebujete a další „nevyužijete“, tak proč s nimi a se seznamováním vlastně ztrácet čas. Pak vám položím zásadní otázku: “Jak víte, že se vám to nebude hodit v budoucnu?”

Svět je malý. Když se k někomu zachováte špatně, může se vám to vymstít v tu nejnevhodnější chvíli, i když se to projeví třeba i za několik let.

Pokud existuje nějaká uzavřená skupinka, která mezi sebe nikoho dalšího nechce, často to není o skutečné soudržnosti skupiny ale o obavách. Základy této skupiny jsou nezdravé a nestojí na hodnotách jako je sebevědomí, přátelství a důvěra. Otázkou pak je, zda vůbec chcete do takové skupiny lidí patřit. Pokud ano, protože je to pro vás z nějakého důvodu důležité, pak vás určitě zajímá, jak to udělat.

Najděte lídra

Vytipujte, kdo je lídrem skupiny. Poznáte ho snadno. Většinou je to člověk, který plánuje a organizuje akce nebo za kým si lidé často chodí pro rady. Jeho názor má přednost. Když on řekne “ano”, pak kývnou i ostatní.

Až budete vědět, o koho se jedná, najděte si vhodnou příležitost, kdy s ním můžete být sami. Pochvalte ho, vyzdvihněte ho a udělejte si z něj kamaráda. Získejte si jeho náklonnost. Rozhodně před ním nemluvte negativně, nestěžujte si, nepomlouvejte nikoho ze skupiny apod. To by vám jen ublížilo. Zajímejte se o něj, o lidi ze skupiny, o to, co byste pro skupinu mohli udělat. Čím můžete být užiteční a přispět k prospěchu skupiny. Dejte mu najevo, že vám záleží na blahu týmu. Ale vše to dělejte takovým způsobem, aby se daný člověk necítil být vámi ohrožen. Jakmile by vycítil, že máte na víc a že byste pro něj mohli představovat riziko ztráty autority, pozice apod., pak věřte, že by udělal všechno pro to, abyste v týmu nepřežili ani týden. A samozřejmě podobným způsobem se chovejte i k ostatním. Každopádně využívejte situací, kdy budete vždy s konkrétním člověkem sami. Jakmile byste byli jeden na dva, jeden na tři atd., pak byste mohli být v nevýhodné pozici. Je to osvědčený způsob, jak prolomit ledy i v uzavřené skupině lidí.

Vytrvejte, ale neponižujte se

Když hledáte nové přátele nebo se snažíte asimilovat v novém zaměstnání a lidé jsou k vám rezervovaní, pak se připravte na postup, který bude možná chvilku trvat a bude vyžadovat nějakou strategii. Budete do skupinky vcházet postupně krok za krokem.

Pokud jste členem takových lidí a nyní si myslíte, že nemá smysl se seznamovat, rozšiřovat okruh známých, váš vliv, nebo si budovat databázi kontaktů, pak si uvědomte: Nikdy nevíte, kam vás život dovede a kdy se vám to může hodit.

Osobní inventura 2018

Osobní inventura 2018

Většina lidí v těchto dnech přemýšlí o roce, který se za námi uzavírá, a o tom, jaký asi bude ten nový. Možná máte plno plánů a chcete na sobě zamakat. Nebo možná nejste příznivcem novoročních předsevzetí a čekáte, co život sám přinese. Určitě je ale zajímavé, podívat se občas zpět, a připomenout si ty nejlepší a nejdůležitější momenty, které vás nyní dostaly tam, kde jste! Číst dál

6 tipů, jak si nepokazit vztahy

6 tipů, jak si nepokazit vztahy

Když lidé stojí tváří v tvář své konečnosti na této zemi, jedna z věcí, kterou se snaží dát do pořádku jako první, jsou vztahy. Nejvíce myšlenek věnují lidem. Často litují času, který promarnili honbou se za něčím, co nyní hodnotí jako méně důležité a nejvíce je mrzí, že se dostatečně nevěnovali své rodině, přátelům. Nejrůznější dohady a rozepře jim najednou začínají připadat nepodstatné. Číst dál

Deprese na obzoru

Deprese na obzoru

I zdánlivě spokojení a úspěšní lidé mohou trpět pocitem méněcennosti a pochybují o sobě. Pro mnoho jedinců se dnes stal dojem vlastní neschopnosti, nedostatek sebedůvěry a pocit určité bezcennosti, příčinou, která vede k rozpadu partnerských vztahů, konfliktům v rodině, rozkmotření se s přáteli, útěkům k práci, koníčkům nebo povrchní zábavě… Číst dál