Pozor na nástrahy při hledání sebe sama

Knížky, kurzy, přednášky… Cest, které nám slibují, že poznáme sami sebe a svůj pravý potenciál, je řada. Nakolik je dobré na ně spoléhat? Jaké je riziko, že si při neustálém studiu hlubin své duše uvědomíme, že už to vlastně ani nejsme my?

Kdo by nechtěl být happy

byt-stastny Pracovat na sobě. Smířit se s minulostí. Dát si život do pořádku. Mít se rád. Vytvářet dobré vztahy. Vědět, kdo jsem a kam patřím. Umět být šťastný… To si přeje snad každý. Dnešní svět nabízí lákavou škálu osobnostně rozvojových aktivit a setkání. Kdo by se nechtěl podívat pod pokličku vlastních pocitů, návyků a vyřešit problémy, které nás trápí. Občas jsme natolik vyčerpaní prací, zmatení ve vztazích a unavení svými stereotypy, že bychom opravdu potřebovali, aby nám s tím někdo pomohl. S poradci na štěstí se za posledních pár let roztrhl pytel. Kde se najednou vzalo tolik lidí, kteří tvrdí, že vědí, jak na to? Jak je možné, že jejich rady jsou často protichůdné a nestaví na společných principech? I když máme k dispozici mnoho knih o osobnostním rozvoji a na internetu najdeme širokou škálu nejrůznějších kurzů, přesto žijeme v době, kdy je ve společnosti nejvíce rozvodů v historii, kdy lidé často střídají zaměstnání a mladí lidé jsou tak znudění svými životy, že utíkají k povrchní zábavě a alkoholu. Asi je nám jasné, že ne každý, kdo nám chce radit, nám může pomoci. Kvalitní lektoři, kurzy i knihy se v takové kvantitě hledají špatně. Jak rozpoznat člověka, který je skutečně srovnaný sám se sebou, ví, co učí, a umí skutečně pomoci, a jak nenaletět dobrému marketingu někoho, kdo si z lidí dělá jen byznys?

Umíte poznat kvalitu nebo jdete za tím, co se nabízí?

V první řadě by si každý měl zodpovědět otázku, zda to, že se přihlásíte do nějakého kurzu, je jen lákání, kterému jste právě podlehli, nebo byste tuto pomoc skutečně hledali, i kdyby vás denně nebombardovala e-mailem a reklamou na internetu. Je to pro vás jen zajímavé, nebo s tím opravdu chcete pomoci?

Za druhé by vás mělo zajímat, komu se svěřujeme do rukou. To je klíčová věc v celém procesu nabidkasebepoznávání a rozvoje. Každý lektor musí mít své vlastní výsledky! Vede-li kurz o prezentaci člověk, který se nedokáže smysluplně vyjádřit na vlastních webových stránkách nebo videu, pak to nejspíš nebude cesta, kterou hledáte. Chce-li vás někdo učit sebevědomí, sebelásce, vyladit váš šatník nebo radit jak zhubnout, a přitom na první pohled vidíte, že daný člověk nemá na to, aby nevypadal jako strašidlo, asi to také nebude to pravé ořechové, co by vám mohlo pomoci.

A do třetice zavzpomínejme na staré rčení, že sebechvála smrdí. Nemyslím tím, že bychom se neměli umět pochválit, ale dělá-li to kouč, aby prodal svoje služby, působí to zoufale. Má-li daný lektor potřebu zdůrazňovat především svoje úspěchy, poukazovat na své vzdělání, zkušenosti a úspěchy, místo toho aby se zaměřil na svoji službu klientům, pak asi také šlápnete vedle. Je-li opravdu úspěšný, jak říká, měli by to za něj říci jiní. Při výběru svého vzdělávání se dívejte na výsledky a reference jeho předchozích klientů. To má mnohem větší výpovědní hodnotu, než když sám o sobě říká, jak je skvělý.

Měli byste vědět, co hledáte

Proč by mělo Čechy zajímat, jak žijí Toltékové, a proč by si měli dávat nad postel lapače snů? Čím nás může obohatit například východní kultura, buddhismus nebo hinduismus? Možná se nám zdá, že tráva za plotem je zelenější. Naši evropskou minulost považujeme za zkaženou a moderní kulturou hýbou jen peníze. Místa a společnosti, které jsou nám na stovky mil vzdálené, si jednoduše idealizujeme. Všude na světě se najdou lidé ctnostní a moudří, stejně jako lidé se zlými úmysly a zkaženou morálkou. Nic není jen černé nebo bílé. Hledáním sama sebe někde daleko od nás, tedy od sama sebe, ve většině případů není cestou, na kterou bychom se měli vydat. Hledáme moudrost někde venku, daleko a ještě si z cizích tradic vybereme jen nějakou její část. Čím více se odchylujeme od vlastních kořenů, tím zvláštnější život žijeme. Jinakost je přitažlivá. Konzum dnešní doby a diktát „civilizované“ společnosti přímo provokuje k útěku na druhou stranu mantinelů. Jenže útěk v devadesáti procentech všech problémů není řešením. Měli bychom si odpovědět, zda nám k sebepoznání opravdu pomůže odklonit se od našich kulturních tradic, které budovali naši předkové a častokrát za své ideály byli ochotni zaplatit vlastními životy, nebo své štěstí skutečně najdeme, jen když pojedete meditovat do Nepálu nebo si doma uděláme oltářík s Ganéšou…

Půjdeme cestou méně pohodlnou, ale za to delší

nebezpecna-cestaStojíte-li v knihkupectví a vybíráte knihu o vztazích, máte před očima více než padesát různých titulů. Někteří autoři jsou vám povědomí, o většině nic nevíte. Máte k dispozici jak přeložené zahraniční autory, tak české. Podle čeho tedy vybírat? Na co lidé nejlépe slyší? Na jednoduché návody! „Sedm způsobů, jak být šťastný, Deset osvědčených tipů, jak se stát přitažlivější, Jak sbalit chlapa vašich snů.“ Kdo by nekoupil, že? Čím snazší návod se nám nabízí, tím raději nakupujeme. Běžný člověk chce růst a rozvíjet se, ale nejlépe co nejrychleji a aby to nestálo moc úsilí. Jenže osobnostní rozvoj je proces, který nikdy nekončí. Existují vyšlapané a ověřené cesty, která vám pomohou dostat se tam, kam chcete, ale nikdy nebudete „hotoví“, dokonalí. Pro sebepoznání platí stejné zákony jako pro všechno na světě a v přírodě. Chce-li farmář na podzim sklízet, ví, že musí na jaře zorat, zasít a celé léto se o své pole dobře starat. Zalévat, hnojit, vytrhávat plevel. Teprve díky tomu bude mít na podzim sklizeň, kterou si zaslouží. Někteří lidé však proplouvají v životě s dojmem, že stačí na konci léta zasít, a ještě toho podzimu budou mít bohatou úrodu. Nebo že zasejí, pak nechají celé léto své pole sužovat suchem a plevelem a zase budou mít štědrou sklizeň. Tito lidé se pak velmi diví, že nemají výsledky, které by chtěli, že se jim nedaří. Jsou nešťastní a místo toho, aby se zastavili a podívali se na jádro svých problémů, se bezhlavě vrhají do dalšího vztahu, zaměstnání, projektu…

Jak tedy najít sám sebe

kdo-jsemNeexistuje jednoznačný recept pro všechny, ale existuje jeden typ návodů, kterému bychom se měli zaručeně vyhnout. Jedná se o samoúčelné sebepoznávání. Takzvaný rozvoj, kde se zaměřujeme jen na sebe. Jsme oslnění září svých vlastních pokroků, své vlastní dokonalosti. Ve skutečnosti se jedná jen o živnou půdu pro naše ego a od skutečného rozvoje charakteru se vzdalujeme. Obrušuje se naše vnímání a chápání. Za vším, co člověk dělá, je nějaké – PROČ to dělá. Posilujeme-li svoje sobectví, marketingově vydávané za sebepoznání, pak hodnotíme lidi i věci jako dobré a špatné jen podle toho, co z toho budeme mít my. Říkáme si: „Je ten člověk pro mě něčím užitečný?“ Jestli ne, nezáleží nám na něm. Pokud ano, můžeme se přetrhnout, aby se stal naším přítelem. Rozvoj by měl vycházet především z lidství a vzájemnosti. Měl by mít nějaký cíl, který ho převyšuje, a nebýt je poznáním pro poznání.

Zajímá-li vás svět osobnostního růstu, vybírejte pečlivě. Klidně nejprve zvedněte telefon a dotyčnému zavolejte. Bude-li vám odpovídat na vaše otázky tím, jak je úžasný a co všechno v jeho kurzu získáte, pak buďte ostražití. Pokud se však bude zajímat o vaše motivy, o to, co hledáte, proč to hledáte, a budou ho zajímat vaše zkušenosti, ne ty jeho, pak i intuitivně vycítíte, že toto je člověk, který vám může pomoci najít odpovědi a řešení na vaši situaci.

Olga Strnadová Autor: Olga Strnadová

Scan the QR Code
autorka a lektorka Školy seznamování. Pomáhám lidem s komunikací a navazováním kontaktů pro jejich práci, obchod, i soukromé vztahy. Díky tomu lidé snadněji rozumí svému okolí a vytvářejí ty správné kontakty. Tak roste jejich vliv, respekt i sebevědomí. Zlepšují a prohlubují vztahy. Jsou celkově úspěšnější.

Komentujte. Vaše názory mne zajímají.