Na co si dát pozor

Rady pro špatného řečníka

Rady pro špatného řečníka

Každý, kdo stojí před publikem, ať je jím jeden zákazník nebo celý dav lidí, vždy má jen jediný cíl: VYHRÁT! Přesvědčit. Získat lidi na svojí stranu. Vzbudit zájem, vyprovokovat obecenstvo, aby přemýšlelo o tom, o čem vy chcete – to je umění PREZENTACE!

Na vás záleží! Vy rozhodujete! Vy vedete! Nenechte se nikým znemožnit. Staňte se skvělým řečníkem, obchodníkem a leaderem!

Nikdo nechce být „mužem bez potlesku“!

Role řečníka spočívá v:

  • přípravě projevu
  • přípravě sebe sama na projev
  • přípravě na samostatný přednes projevu

 

Dobrá příprava vám dává prostor improvizovat. Návod k dobré přípravě najdete ZDE.

5 rad, které pomohou při projevu

  1.  Mluvte svižně a s nadšením.
  2. Používejte krátké věty a jasné myšlenky.
  3. Kontrolujte svoji řeč těla.
  4. Udržujte oční kontakt s publikem.
  5. Usmívejte se.

 

Video „Prezidentský Power Point“ velmi dobře ukazuje, že UMĚNÍ PREZENTOVÁNÍ JE VAŠÍ KONKURENČNÍ VÝHODOU!

Dobře se bavte. 🙂

7 způsobů jak zabijete svou prezentaci

7 způsobů jak zabijete svou prezentaci

Jsou prezentéři, kteří vám pomohou dospat to, co jste v noci nestihli. Nebo jejich video vypnete hned po prvních 20 vteřinách. Často se bavíme na jejich účet, ale nikdo z nás k nim nechce patřit! Dnes se podíváme na…

7 nejdůležitějších chyb, kterými každý nezkušený prezentátor dokonale zabije vaši pozornost:

1. Chválí sám sebe a chlubí se tím, čeho už dosáhl

Margaret Thatcherová řekla: “Mít moc je jako být dámou. Pokud vám někdo musí říkat, že jí jste, pak jí nejste.” A já dodávám, že mnohem horší varianta je, když to navíc říká někdo sám o sobě.

Je v pořádku mít radost ze svých úspěchů a být si vědom svých kvalit. Pokud se na ně někdo zeptá, pak je na místě odpovědět a pochlubit se tím, z čeho máte takovou radost. Ale začít prezentaci samochválou je zabiják. Začne-li někdo hned ze startu mluvit o sobě, spáchal veřejnou řečnickou sebevraždu a současně otrávil 90% posluchačů. Každý dobrý prezentér ví, že ti lidé nepřišli proto, aby si poslechli, jak je skvělý. Přišli proto, aby se něco dozvěděli.

Má-li někdo potřebu vynášet veřejně na světlo své úspěchy a očekává-li pocty, pak ať to alespoň dělá chytře. Může to prohodit „jen tak“ mezi připravenou řečí. Uvést vhodný konkrétní příklad ze svého života, na kterém bude každému jasné, že je vážně třída.

2. Mluví dlouho v kuse

Určitě už jsme někde slyšeli, že naše schopnost někoho v kuse prezentacesledovat je časově omezená. Naše pozornost odpadá většinou za 15 až 20 minut. Nezapojí-li řečník aktivně své posluchače do přednášky, bude pro ně “uspávačem hadů”.

V praxi to znamená, že potřebuje klást publiku chytré otázky, které zaujmou a budou posluchače nutit přemýšlet. Dobrý řečník sleduje, rozkládá a zase skládá paradigmata svých posluchačů. Ví, že jeho přednáška se neodehrává na tabuli nebo na podiu, ale v hlavách jeho publika!

3. Špatně odhadne své publikum

Pokud přednášející neumí dobře poznat své publikum, může být pro ně buď nesrozumitelný nebo nudný. Když nemá dostatek informací, neví ke komu mluví. Často ho mohou jehe vlastní paradigmata přivést na zcestí. Chyba je, když nedává pozor na signály, které k němu publikum vysílá. Neptá se. Nezjistí si očekávání. Nemá připravené trefné poznámky, na kterých si otestuje, čemu se posluchači zasmějí a čemu ne, aby zjistil, jak k nim má mluvit.

4. Mluví “do blba”

To znamená, že nemá oční kontakt. I když prezentér stojí ve světlech reflektorů a nemá šanci rozpoznat konkrétní výraz jednotlivých pohledů, vždy se má dívat lidem do tváří. Nikdy by neměl koukat přes sál na protější zeď nebo se otáčet čelem k prezentaci, která se za ním promítá. Zkušený řečník ví, že musím mluvit ke konkrétním lidem. V sále, kde sedí 200 a více lidí sice nemůže mít oční kontakt s každým zvlášť, ale své pohledy by měl rozdávat všemi směry.

5. Chybí emoce

Prezentace je suchopárná. Neodsýpá. Negraduje. Řečník se neumí usmívat do publika. Není-li dobrý herec a neumí-li před publikem prožít a ztvárnit různé emoce (zvlášť, když vypráví příběh), je to nuda. Navíc musí pamatovat na to, že aby jeho zklamání nebo radost dolehly i na posluchače, kteří ten příběh nezažili, musí trochu přehánět a přehrávat. Teprve pak s ním mohou lidé sdílet jeho nadšení nebo zklamání.

6. Neumí uspokojit očekávání

Když neví, co od něj lidé očekávají, nemůže jim to ani dát. Klíčovou součástí naplněných očekávání je příprava a správná propagace. Dobrý prezentér neslibuje nic, co ve skutečnosti neřekne. Je-li v časovém presu, od čehož by mu měla dobrá příprava pomoci, stejně by měl říct vše, co předem deklaroval. I kdyby ve zkrácené formě, i za tu cenu, že třeba přetáhne, ale nesmí to přejít bez povšimnutí. Každý účastník by měl v ideálním případě odcházet s pocitem “Jo! To je to, co jsem hledal. Přesně tohle jsem potřeboval!”

7. Je arogantní a projevuje nulovou empatii

Každý řečník a prezentér dostal z publika hloupou otázku. Nebo už podobnou věc vysvětloval tolikrát, že si ani neuvědomí, že mu vyklouzla jedovatá poznámka, která byla zcela zbytečná a mohla se druhého dotknout. Prezentér může působit arogantně, když se nezajímá, co se v druhých odehrává, a stačí mu, že on si řekl to svoje. Každý dobrý prezentér si čas od času sám sedne do řad posluchačů, aby okusil a zažil všechny kiksy přednášejících a mohl se z nich poučit, a nebo aby nasbíral novou inspiraci, jak dělat dobré prezentace!

Chcete-li vědět, jak udělat prezentaci, kde vám budou posluchači viset na rtech a nadšeně hltat každé vaše slovo, pak Prezentujte jako Ámos.

Jak zvládnout kritiku aneb když sendvič nestačí

Jak zvládnout kritiku aneb když sendvič nestačí

Kritiku od vás mnohem lépe a účinněji přijme člověk, se kterým máte naplněnou vzájemnou citovou nádrž. Ten, s kým máte citové konto (nádrž) v mínusu, vás bude za jakoukoliv kritiku nenávidět. Pravidelně přidávejte drobné vklady na vzájemná citová konta s lidmi. Jak?
Od raného dětství, kdy děti chodí na pískoviště, přes základní, středí školu, i práci lidé touží po tom, aby je okolí uznávalo, aby byli pro druhé důležití.
Podaří-li se vám ve společenském styku, aby se lidé po rozhovoru s vámi cítili spokojeni a měli pocit, že jsou uznáváni, našli jste si nové sympatizanty a kamarády. Udělali jste významné vklady do společných citových nádrží. Uznání si nezaslouží jen velké věci. Naučte se chválit maličkosti. Když se vám něco líbí, vyslovte uznání. Dodáváte tak lidem kuráž ukázat co je v nich. Zaslouženou pochvalou je motivujete. Budete-li oceňovat práci druhých, začnou oni nejspíš oceňovat i tu vaši.

Ve společnosti i s lidmi obecně hovořte o věcech společensky prospěšných, nových a zajímavých. Zvláštní a podivuhodné příběhy upoutají pozornost posluchačů. Mluvte o oblasti jejich koníčků a zájmů.

Na co si dát pozor a co dělá mnoho z nás! Nesnažte se v hovoru zdůrazňovat, co jste vy dokázali. Naopak – dejte druhému možnost povědět, co dokázal on! Tím vším plníte společné citové nádrže.

A co máme dělat, když je třeba druhému něco vytknout?!
Chcete-li se naučit kritizovat, aniž byste se druhého dotkli, pak zachovávejte tyto zásady:
1. chyby vytýkejte jen mezi čtyřma očima
2. s druhým mluvte jako se svým přítelem, kterého máte rádi a kterého si vážíte – budete tak volit vhodnější slova
3. uveďte, že i jiní se dopouštějí podobných chyb, že pro to máte pochopení
4. začněte tím, že pochválíte, co dělá daný člověk dobře
5. ukažte mu, jak se věc správně dělá, na co si má dát pozor, na co se zaměřit
6. nakonec opět trochu pochvalte a vyjádřete své přesvědčení, že zvládne danou věc napravit
7. jde-li to pak, kritizujte nepřímo
8. uvažte, zda kritiku je vhodné přednést hned anebo raději odložit – například, až se emočně uvolníte

O čem se s nimi budu bavit?!

O čem se s nimi budu bavit?!

Už jste někdy slyšeli někoho, jak si stěžuje: „Nemůžu jít na ten večírek / na to rande / na tu schůzku, nemám nic na sebe!“ Jo? Slyšeli? Možná z vlastních úst? 🙂
A už jste někdy slyšeli, jak někdo panikaří: „Co tam budu dělat! Nemám jim co říct! O čem se budu bavit?“

Když se chystáte na důležité setkání, jdete mezi významné lidi nebo na první rande, je přirozené, že promýšlíte, co si vezmete na sebe. Chcete vypadat dobře. Být sladění. Cítit se v oblečení pohodlně a sebevědomě. Vybrat správný oblek, košili, kravatu nebo kabelku, lodičky a rtěnku. Upravíte se, učešete, nalíčíte, navoníte. Výborně! Vypadáte skvěle!
Jenže!!! Nezapomněli jste náhodou na to nejdůležitější?!
Víte, co říct? O čem se bavit? Jak udělat dobrý dojem, až otevřete pusu? Jak být přesvědčivý, inteligentní, společenský, zábavný,…?

Stejně jako si na sebe nevezmete první tričko, které na vás vypadne ze skříně, tak byste neměli vyslovit jakoukoliv první myšlenku, která vám při vašem příchodu prolétne hlavou. Také se může stát varianta, že vám hlavou neprolétne vůbec nic a budete na druhé lidi jen zírat se zoufalým očekáváním, že vás někdo zachrání. Začnete být nervózní, potit se a v zoufalství se chytnete první myšlenky, která vám přijde na mysl a z vás vypadne něco jako: „No, už jsem si myslela, že to tady bude pěkná nuda, ale když vás vidím, tak už o tom nepochybuji. … Teda jako nepochybuji o tom, že to tu bude fajn. Hi! Co myslíte?“

Chcete-li se naučit jak dobře, sebevědomě, s klidem zvládnout jakékoliv setkání, zbavit se strachu z oslovení cizích lidí, nebýt nervózní a udělat na lidi dobrý dojem. Užívat si společenská setkání a být důvěryhodný obchodník, pak se vaším dobrým společníkem stane i ebook Když chceš víc…

Co o vás prozradí kritika...

Co o vás prozradí kritika…

Je prokázáno, že drtivá většina lidí kritizuje nebo chválí věci v závislosti na své momentální náladě. S daným předmětem, který se rozhodnou hodnotit, nemívá jejich názor nic společného. Ten, kdo má špatnou náladu, odsoudí prakticky jakýkoliv nápad, věc, situaci i člověka. Kdo je v dobré náladě, je přístupnější a hodnotí věci pozitivně. Více než na vás tedy záleží na člověku, který vás hodnotí. Proto bychom se měli méně starat o to, co si o nás jiní myslí, protože úspěch nebo neúspěch je osobní záležitostí každého z nás.

Doporučení: Pokud často kritizujete, asi máte často špatnou náladu. Možná by to chtělo změnit lidi, kterými se obklopujete, rozhodovat o svých náladách a snažit se vidět na druhých to lepší.

„Pro snadnou komunikaci si neberme věci osobně a sami vypněme onoho kritika v nás.“ Olga Strnadová

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

10 strachů, které nám brání na cestě k úspěchu

10 strachů, které nám brání na cestě k úspěchu

Před lety jsem četla výsledky jednoho univerzitního výzkumu o tom, z čeho mají lidé největší strach. Měli na výběr z několika desítek situací. Jejich úkol byl obodovat je od jedné do deseti, z čeho mají v životě největší hrůzu, co je děsí. Jak to dopadlo?
Na druhém místě byl strach z mluvení před lidmi na veřejnosti, na čtvrtém místě byl strach z navazování kontaktů s novými lidmi. Jen pro dokreslení uvádím, že na prvním místě byl strach z uhoření za živa!
Ráda se pídím po příčinách a hledám odpovědi na otázku „proč“. Začala jsem zkoumat, čeho konkrétně se lidé bojí.
Zde je 10 nejčastějších starostí, které brání lidem v komunikaci:
1. pochybují o sobě, srovnávají se s ostatními, mají slabé sebevědomí
2. myslí si, že neví o čem se s lidmi bavit, jak najít společné téma, kterým zaujmou
3. příliš řeší, čím vhodně začít a ukončit rozhovor, tak dlouho se zabývají tím, jak mají nového člověka oslovit, až propásnou příležitost
4. jsou přesvědčeni, že nezvládnou udělat na lidi dobrý dojem a navázat vztah
5. přejí si budovat svoje dobré jméno, ale jsou příliš povrchní
6. jsou nervózní, přehnaně se zaměřují sami na sebe
7. bojí se odmítnutí
8. připadají si divně, když si mají říct o kontakt
9. nechtějí obtěžovat, vtírat se a trápí je, co mají dělat, aby byl rozhovor oboustranně příjemný a nepůsobil nuceně
10. bojí se konfliktu, jak elegantně zvládnout komunikaci, i když se svým protějškem nesouhlasí
Když jsem se otočila o několik let zpět, bylo mi to tak povědomé. Splňovala bych každý bod. Přitom jsem si ve skutečnosti myslela, že s komunikací nemám problém. Nebála jsem se stoupnout si před plnou aulu a z parta dát několikaminutový proslov nebo začít s někým jen tak mluvit, když jsem měla náladu nebo byla vhodná situace. Problém nastal v okamžiku, kdy jsem se chtěla seznamovat, když mi o něco šlo. Když jsem daného člověka vnímala výš než sebe. Když mě ovládl pocit samoty a sebelítosti. Když se mi nějaké navazování kontaktu nepovedlo. Když jsem udělala prvních 8 telefonátů a zrovna narazila na sérii negáčů, nebylo jednoduché vytočit další číslo a zachovat si správný postoj.
„Život nás někdy pořádně nakope do pozadí, ale to jsou ty nejlepší okamžiky, kdy se s každým kopancem posuneme o značný kus vpřed.“ Olga Strnadová

Pokud vám dva nebo více výše uvedených bodů připadá povědomých, je zbytečné, abyste se dále báli. Podívejte se na bezplatný video kurz Školy seznamování, který vám pomůže zlepšit vaše komunikační dovednosti.

tlacitko-stahnetesipremiovydokument-2

Pražské mraveniště

Pražské mraveniště

Když jsem nedávno čekala na metro a pozorovala lidi, měla jsem pocit, že jsem součástí obrovského mraveniště. Téměř všichni vypadali jako by měli nějaký důležitý úkol, svoji cestu, nechtěli být nikým vyrušováni. Byli jako mravenci, kteří si nesou kousek jehličí a věnují svoji pozornost, svoji energii jen tomu malému kousku jehličí, jako by se kolem něj točil celý svět. Stejně jako skuteční mravenci lezou jeden přes druhého zaměření na svůj úkol, tak lidé v metru nebo na ulicimetro míjeli jeden druhého bez jediného vyměněného pohledu. Když už se něčí oči střetly, jejich pohled byl prázdný, bez zájmu, jediná znatelná emoce byla „proč na mě kouká“ nebo „doufám, že po mě nebude nic chtít“. Mravenci patří k výjimečným společenstvím, kde každý má svůj malý úkol a pracuje pro blaho celého systému. A co my? Když už vidíme jen ten „svůj“ kousek jehličí, děláme to proto, abychom se všichni měli co nejlépe nebo je to jinak…?!

 

[button mode=“link“ href=“http://skolaseznamovani.cz“]Škola seznamování[/button]  

[button mode=“down“ href=“http://seznamitsejesnadne.cz/ke-stazeni-ebook-3.0/“]Stáhněte si ZDARMA ebook[/button]

Máte perfektní FB profil? A co váš skutečný profil?

Máte perfektní FB profil? A co váš skutečný profil?

Na sociálních sítích se snažíme ze sebe sdílet to nejlepší.
Ale! Mnoho lidí se třese o svoji „image“.
Jak vypadá náš skutečný život? Dáváme ze sebe to nejlepší?
Usmíváme se na lidi v běžném životě stejně pěkně jako na profilové fotce?

Proč mají dle výzkumů lidé z facebooku deprese?
Čtou negativní zprávy, hloupé statusy, zapojují se do agresivních diskuzí, kde má každý svojí pravdu a srovnávají to, co vidí na povrchu u někoho druhého se svým nitrem, domýšlí si.

Mnoho lidí má na zdi fotografie z různých akcí, setkání se zajímavými lidmi, s osobnostmi apod. Zamyslete se, kolik z nich má jen dobrou fotku a kolik z nich má navázaný dobrý vztah?
Lidem se líbí například moudré citáty a rádi je lajkují, kolik z nich si je vezme k srdci?
Řada z nás se ráda pochlubí fotografiemi z dovolené, ale je na tom něco víc než jen „že jsme tam byli“. Co si z dovolené odvážíme ve svém nitru? Jsme odpočatí, naplnění, navázali jsme tam nové vztahy, udělali nějakou práci sami na sobě, našli si čas se zastavit a zamyslet?
Píší lidé svoje statusy proto, aby se jen předvedli nebo aby vyzdvihli někoho druhého? Chtějí být jen zajímaví nebo ze sebe dávají něco navíc, aby druhé nějak inspirovali?

Jsem vděčná a šťastná, když vidím své přátele, kteří jsou v osobním životě mnohem lepší než na FB, a kteří si nepotřebují na nic hrát.

Co si o tom myslíte?