Rubriky (archiv): Konverzace

Jak zvládnout kritiku aneb když sendvič nestačí

Jak zvládnout kritiku aneb když sendvič nestačí

Kritiku od vás mnohem lépe a účinněji přijme člověk, se kterým máte naplněnou vzájemnou citovou nádrž. Ten, s kým máte citové konto (nádrž) v mínusu, vás bude za jakoukoliv kritiku nenávidět. Pravidelně přidávejte drobné vklady na vzájemná citová konta s lidmi. Jak?
Od raného dětství, kdy děti chodí na pískoviště, přes základní, středí školu, i práci lidé touží po tom, aby je okolí uznávalo, aby byli pro druhé důležití.
Podaří-li se vám ve společenském styku, aby se lidé po rozhovoru s vámi cítili spokojeni a měli pocit, že jsou uznáváni, našli jste si nové sympatizanty a kamarády. Udělali jste významné vklady do společných citových nádrží. Uznání si nezaslouží jen velké věci. Naučte se chválit maličkosti. Když se vám něco líbí, vyslovte uznání. Dodáváte tak lidem kuráž ukázat co je v nich. Zaslouženou pochvalou je motivujete. Budete-li oceňovat práci druhých, začnou oni nejspíš oceňovat i tu vaši.

Ve společnosti i s lidmi obecně hovořte o věcech společensky prospěšných, nových a zajímavých. Zvláštní a podivuhodné příběhy upoutají pozornost posluchačů. Mluvte o oblasti jejich koníčků a zájmů.

Na co si dát pozor a co dělá mnoho z nás! Nesnažte se v hovoru zdůrazňovat, co jste vy dokázali. Naopak – dejte druhému možnost povědět, co dokázal on! Tím vším plníte společné citové nádrže.

A co máme dělat, když je třeba druhému něco vytknout?!
Chcete-li se naučit kritizovat, aniž byste se druhého dotkli, pak zachovávejte tyto zásady:
1. chyby vytýkejte jen mezi čtyřma očima
2. s druhým mluvte jako se svým přítelem, kterého máte rádi a kterého si vážíte – budete tak volit vhodnější slova
3. uveďte, že i jiní se dopouštějí podobných chyb, že pro to máte pochopení
4. začněte tím, že pochválíte, co dělá daný člověk dobře
5. ukažte mu, jak se věc správně dělá, na co si má dát pozor, na co se zaměřit
6. nakonec opět trochu pochvalte a vyjádřete své přesvědčení, že zvládne danou věc napravit
7. jde-li to pak, kritizujte nepřímo
8. uvažte, zda kritiku je vhodné přednést hned anebo raději odložit – například, až se emočně uvolníte

Jste přesvědčiví?

Jste přesvědčiví?

Napadlo vás už někdy, zda jste pro druhé lidi důvěryhodní, přesvědčiví a víte, jak s nimi máte mluvit? Odpovězte si na následující otázky:
1. Jste dostatečně sebevědomý/á, máte se rád/a na stupnici od jedné do deseti na deset bodů?
2. Myslíte, že působíte na své posluchače příznivě svým vzhledem, chováním a vystupováním?
3. Dovedete navázat s druhými spojení, a získat si jejich sympatie tím, že jste jim názorově blízký/á?
4. Umíte zvolit působivou stylizaci a podání řeči?
5. Jste pro věc, o které chcete druhé přesvědčit, dostatečně zapálení? Srší z vás nadšení?
6. Pracujete s myslí a emocemi posluchače/ů? Dokážete je během konverzace, skupinové diskuze nebo prezentace provést emocionální křivkou tak, aby vám na konci řekli své „ano“?
7. Zvládnete si lidi dobře otipovat, vyhodnotit příčinu jejich protiargumentů, zmapovat jejich současný postoj k dané záležitosti a na základě toho promyslet argumenty, které použijete?

Jsou-li vaše odpovědi bez zaváhání kladné, pak nemusíte sebe ani druhé o své přesvědčivosti přesvědčovat.
Pokud některé otázky ve vás vyvolaly další otázky, pak je tu pro vás ebook, plný odpovědí a užitečných rad, jak si počínat v komunikaci a ve vztazích.

Pamatujte:
Vašemu oponentovi připusťte v diskuzi vše, co lze připustit, a netvrďte nic, co nemůžete dokázat.
Když chcete druhé o něčem přesvědčit, soustřeďte se na hlavní myšlenku celé věci.
Lidé jsou ochotni souhlasit s tím, co říká jejich přítel. Udělejte si z nich nejprve přátele, sympatizanty.
Lidé obvykle již předem zamítají to, co jim předkládá osoba, která je jim nesympatická.
A předem ví, že nebudou souhlasit s tím, co říká jejich protivník.
Posluchač snáze změní svůj názor, pokud s ním (alespoň částečně) souhlasíte.
Pokud chcete získat druhého na svou stranu a přesvědčit ho o svém názoru, nesnažte se triumfovat a debatu takzvaně vyhrát. Mluvte tak, aby se váš oponent necítil poražen, ponížen ani rozčílen.

Ostýchavosti z mluvení před lidmi se zbavíte, když...

Ostýchavosti z mluvení před lidmi se zbavíte, když…

Co zvládá dobrý řečník:
– Jedná s lidmi zdvořile, je to jeho nejsilnější zbraň.
– Přizpůsobí se prostředí, ve kterém se nachází i tomu, kolik má na konverzaci času.
– Způsob svého vystupování a jednání mění podle okolností.
– Nehádá se, protože ví, že tak nikoho nepřesvědčí, že tak nezíská druhého na svou stranu.
– I ve společnosti složené z jedinců různých sociálních, náboženských, politických,… skupin, umí najít nějaké společné nekonfliktní téma pro konverzaci.
– Příkazy předkládá formou vhodné otázky. Místo „Přines mi vodu, prosím.“ použije „Mohl bys mi, prosím, přinést sklenici vody?“
– Hlasitě a významně vyslovuje slovo „vy“ a skromně říká slovo „já“.
– Ví, že příroda dala člověku jedna ústa a dvě uši, abychom se naučili naslouchat druhým, když nám něco vyprávějí, a také sami sobě, když mluvíme.
– Ocitne-li se v napjaté situaci, nejprve poslouchá, pozoruje a teprve až se druhý vymluví a domluví, reaguje a jen krátce.
– Dokáže se včas odmlčet, když už dlouho mluvil.
– Když k nějakém tématu nemá dostatečné znalosti, raději nemluví a do věci příliš nezasahuje.
– Umí hned na začátku vhodnou poznámkou nebo dobře položenou otázkou zjistit postoj a náladu svého společníka.
– Při jednání s velmi zaměstnanými a vysoce postavenými lidmi mluví stručně a dopředu ví, co chce říct.
– Nepřenáší špatnou náladu z jednoho setkání do druhého.
– Chce-li upozornit na chybu nebo udělat nějakou výtku, používá zájmena „my“.
– Pochybnosti nebo podezření vyslovuje velmi opatrně.
– Neprozrazuje svěřená tajemství. Je taktní.
– Je-li jeho konverzační partner rozčilen, pak raději mnoho nemluví.

Jak se zbavit ostýchavosti z mluvení před lidmi?
1. Využijete každé vhodné příležitosti, abyste se cvičili v mluvení. Tip! Zkoušejte to v kruhu rodiny a mezi přáteli. Nemluvte, jak jste zvyklí, ale při konverzacích více přemýšlejte. Zkoušejte si, co na druhé funguje, jak co vyjádřit, jak to vyslovit a podobně.
2. Mějte předem promyšleno, co chcete říci, a snažte se to vyjádřit co nejstručněji.
3. Nemluvte mnoho, zvláště při závažném jednání.
4. Mluvte zpočátku pomaleji, tím získáte klid.
5. Dejte druhým příležitost k hovoru, nesnažte se mluvit stále jen vy.
6. Nepoučujte nebo nevzbuzujte dojem, že chcete poučovat. Tip! Používejte úvodní slova: „Asi neříkám nic nového, když…“, „Uvádím asi věc, kterou většina z vás zná, ale kterou je přesto třeba zdůraznit…“
7. Nemluvte s druhým o tom, co třetího nezajímá.
8. Nebuďte náladoví.